Půjde dětem a mladistvým učení lépe díky pohybu?

Pohyb je biologickou potřebou dítěte. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje, aby se děti a mladiství věnovali vybrané tělesné aktivitě denně po dobu 60 až 90 minut. Přesto se tak ale neděje. Životní styl současné konzumní společnosti i elektronické zábavní a komunikační prostředky přispěly u mladých lidí ke vzniku výrazného pohybového deficitu. Děti většinu svého času stráví ve virtuálním světě počítačů, tabletů a dalších „zázraků“ moderního světa. Následky jsou očividné a patrné v mnoha oblastech.

Fakultou sportu v Lublani byl v rámci projektu SLOfit (soubor sportovně vzdělávacích tabulek národního systému pro fyzický a motorický vývoj dětí a mládeže) uskutečněn dlouhodobý výzkum. Jeho výsledky ukazují, že v rámci Slovinska stále přibývá dětí s nadváhou. V posledních letech se procento těchto dětí pohybovalo mezi 20 a 24 procenty. I to je důvodem postupného snižování tělesné kondice dětí, a to především v oblasti vytrvalosti.

Fyzická zdatnost slovinských dětí neustále klesá a podíl těch se slabší fyzičkou roste – za posledních dvacet let se dvojnásobil. (Strel, Jurak, Strel, Starc, 2016) Dnešní děti ve věku 11 až 13 let uběhnou šestisetmetrovou vzdálenost v průměru o 7 až 8 vteřin pomaleji než před dvaceti lety. Aerobní běh na 600 metrů je přitom jedním z ukazatelů funkčních schopností dětí, zejména jejich cévního a dýchacího systému.

Zhoršující se zdraví je přitom u dětí spojováno právě s nadváhou a nižší úrovní motorických schopností. Fyzická nečinnost, nezdravá strava a špatná fyzická kondice přímo ohrožují zdraví dětí. Srdeční choroby, metabolická onemocnění a cukrovka 2. typu jsou dnes vážným pediatrickým, sociálním a zdravotním problémem oblasti Slovinska. (Škof, 2016)

Proč je důraz na fyzickou aktivitu dětí tou správnou cestou? Posiluje totiž nejen svaly, srdce a plíce, ale představuje i příležitost spolupracovat s ostatními, stimuluje biologický, intelektuální, psychosociální a duševní vývoj, které jsou úzce provázány s pocitem štěstí a spokojenosti dětí. Tělesně méně zdatné a méně fyzicky aktivní děti mívají totiž také nižší známky a horší výsledky v učení než fyzicky schopné a aktivní děti. (Strel a kol., 2016)

Již antický filozof Aristoteles napsal: „Nic nezničí člověka víc než jeho fyzická nečinnost.“ Pohyb nebo sportovní aktivita formuje mladého člověka v kreativního jedince s jasnou představou o životních hodnotách. Děti, které jsou fyzicky aktivní, vytvářejí také významný zdravotní kapitál pro období dospělosti. Pravidelná fyzická aktivita u mládeže podporuje návyk péče o zdravý životní styl i později v životě. (Škof, 2016)

Slika – Upad telesne zmogljivosti otrok in mladine v starosti od 6 do 18 let pri teku na 600 m v zadnjih dveh desetletjih. Pri dalj časa trajajočih gibanjih pri obeh spolih v vseh starostnih obdobjih otrok in mladine beležimo zniževanje njihove zmogljivosti, ki je povezana z družbenimi spremembami in posledično s spremenjenim življenjskim slogom otrok in mladine.

Mentálně-intelektuální a motorický vývoj dítěte

Poslední doba přinesla mnoho nových poznatků týkajících se duševního vývoje dětí. Vědecké objevy v oblasti neurovědy, neurofyziologie, kognitivní psychologie, kineziologie (nauky o pohybu) a moderní pediatrie nám ukazují nové aspekty rozvoje dětského potenciálu. Rozvoj biologických potenciálů člověka je složitý a dynamický proces, který vyžaduje systematickou součinnost několika faktorů, mezi nimiž hraje rozhodující roli individuální, genetické, rodinné a sociální prostředí. Pro vývoj mozku je v dynamice tohoto procesu zásadní předškolní období. Lidský mozek je výsledkem vývoje člověka, je orgánem, který mu umožňuje přežít. (Sperry, 2001) Jedinou konstantou mozku jsou jeho proměny a přizpůsobování v závislosti na daných okolnostech. Člověk je produktem tisícileté adaptace.

Mozek je orgán, tvořený gelovou hmotou, chráněný lebeční dutinou. Jeho funkce je komplexní a složitá, do jisté míry stále nevysvětlitelná. Průměrný lidský mozek váží 1 400 gramů, což jsou asi dvě procenta tělesné hmotnosti. Spotřebovává však až 20 procent veškerého kyslíku, dostupného pro naše tělo. Mozek novorozence váží 300 gramů, což je 10 procent jeho tělesné hmotnosti. Nedávný neurologický výzkum ukazuje, že inteligence je z 50 % dědičná, zbytek závisí na vlivech prostředí. V mozku máme asi 100 miliard nervových buněk (neuronů), z nichž každá má 10 000 spojení (synapsí) s jinými mozkovými buňkami. (Rajović, 2016) Při narození má každý neuron 2 500 synapsí. Nervové buňky tvoří složitou síť propojení. Neuron si lze představit jako strom: Když je mladý, je nerozvětvený. S věkem se počet větví a větviček zvyšuje, některé opadávají a rostou nové. Kmen je tělo neuronu, větve jsou jeho prodloužení. Axony a dendrity navazují vzájemné kontakty prostřednictvím synapsí. Tvorba a ztráta synapsí je dynamický životní proces.

V mozku probíhají neustále funkční změny, je to „staveniště“. Posilovat ho lze tréninkem (tedy používáním), oslabujeme ho naopak „netréninkem“ (tedy nepoužíváním). Synapse, neuronová spojení, mohou zesilovat, oslabovat, nebo také selhat. Tento jev se nazývá plasticita mozku. Vznik a zánik synapsí lze přirovnat k prořezávání stromů. Zbytečné větve se stříhají, ostatní větve se posilují. Strom zůstává zdravý, vyvíjí se a dobře rodí. (Bregant, 2016)

Z výzkumů anglického neurologa Petera Hannona vyplývá, že klíčovým obdobím intelektuálního vývoje je rané dětství – od 2 do 5 let věku. Více než 70 procent synapsí se vyvíjí v předškolním období. Výzkum ukazuje, že intelektuální schopnosti jedince závisí nejen na počtu nervových buněk, ale také na počtu synapsí. (Volpe, 2008) Synapse jsou nejintenzivněji utvářeny v průběhu pátého (50%), sedmého (70%) a dvanáctého (95%) roku života. Vývoj mozku je tedy nejintenzivnější v prvních letech života, kdy se neurony spojují do neuronových sítí. Uvnitř mozku probíhá neustálý boj o dominanci, při kterém se vytvářejí nová spojení mezi aktivními neurony (nervovými buňkami). Neaktivní neurony umírají a neaktivní dráhy se navždy ztrácí.

S aktivitou se zvyšuje počet spojení mezi neurony, což se odráží v hustotě neuronové sítě.

Jaké aktivity používáme ke stimulaci funkce a propojení neuronů? Mozek dítěte si můžeme představit jako vysoce absorpční „houbu“, která přijímá různé podněty z okolí, přičemž v raném dětství dítě přijímá informace jako nedělitelný celek mezi obrazem, zvukem a objektem. (Rajović, 2016) Jakmile dítě začne vnímat okolí, začnou se vytvářet nová spojení mezi nervovými buňkami. Čím podnětnějšího prostředí pro život se dítěti dostává, tím více synaptických spojení si vytvoří. V prvních letech života se rozvíjejí základy myšlení, jazyka, zraku, sluchu, vkusu i fyzických dovedností. Dítě s první ontogenetickou, tedy vrozenou motorikou (jako je plazení a lezení) dostává od okolí mnoho vizuálních, sluchových, hmatových a motorických podnětů.

Člověk se učí celý život, ale v raném dětství se vytvářejí základy pro další učení a osvojování. Dítě je průzkumník!

Stimulující prostředí mu umožňuje rozvíjet synapse a hustší neuronové sítě, které tvoří základ jeho pozdějšího duševního vývoje. Z množství zvuků se dítě naučí ovládat ty, které slyší ve svém prostředí. Mateřský jazyk je nejčastější mentální výzvou (a zároveň jednou z nejobtížnějších).

Obrázek – Počet synapsí (spojení) mezi nervovými buňkami (neurony) se zvyšuje s aktivitou.

Mezi druhým a třetím rokem už dítě rozpoznává barvy a symboly. Už umí rozeznat třeba značky automobilů nebo čokolád. O významu a účincích rané aktivity v dětství se můžeme snadno přesvědčit studiem některých národů a etnik, s nimiž jsou spojeny určité, pro nás nevšední schopnosti.

Od pěti let rozlišují eskymácké děti patnáct odstínů bílé, což souvisí s jejich pozorováním ledu a sněhu. Maorové jsou zase extrémně hudebně založený národ: Matky zpívají svým dětem písničky během těhotenství a později v dětství. I Romové jsou k hudbě a tanci vychováváni od kolébky. V Brazílii si děti od tří let kopou s míčem, a proto jsou Brazilci považováni za přední světový fotbalový národ.

Význam tělesné aktivity dětí

Mozek dětí do sedmi let je primárně smyslovým procesorem. Plazením, lezením, skákáním, hraním na hřišti, lezením po stromech a poznáváním přírody získává dítě spoustu informací.

Mohou to být:

  • hmatové informace (hra na pískovišti, hnětení, malování, kreslení, psaní, hraní s vodou, házení míčků a jiných předmětů),
  • vestibulární informace (tedy informace o rovnováze: rotace, chůze po kamenech, chůze po kladině, houpání, chůze po laně),
  • proprioceptivní informace (neboli polohocit: chůze, běh, míčové hry, skákání gumy, akrobacie, gymnastika, cvičení na trampolíně, lezení, překonávání překážek).

Základní charakteristikou člověka je vzpřímená chůze a řeč, které nás evolučně oddělují od zvířat. Člověk je ale jinak velmi bezbranný savec: Zatímco kůň nebo srnec chodí bezprostředně po narození, dítě potřebuje k chůzi rok nebo více.

Fyzická aktivita má dobrý vliv nejen na zdraví, ale také na úspěch ve škole. Pokud dítě tráví čas sezením nebo vleže, existuje vysoká pravděpodobnost kognitivních problémů. Každá hodina sezení by měla být nahrazena dvěma hodinami hry nebo jiné fyzické aktivity. (Rajović, 2016) Dítě je průzkumník, učí se aktivitou.

Nejlepším tréninkem chůze je chůze, nejlepším tréninkem běhu je běh, nejlepším tréninkem lyžování je samo lyžování. Pokaždé, když dítě vykonává novou činnost, dochází v mozku k novým spojením. Při opakování již naučeného pohybu se posílí stará, již navázaná spojení v mozku – dětem by tedy mělo být umožněno co nejvíce různých motorických aktivit, jako je plazení, lezení, válení, chůze, běh, skákání, držení rovnováhy, točení. Třeba skákání gumy je jedním z nejužitečnějších cvičebních pomůcek pro děti. Jedná se o takzvané intuitivní pohyby spojené s dětskou hrou. Děti se učí hrou. Když je dítě „ponořeno“ do hry, je v mozku navázáno mnoho asociativních spojení mezi neurony. Tento stav mozku se nazývá stav REM, kdy jsou informace upravovány, konsolidovány a umísťovány do správných oblastí paměti.

Pohybové aktivity ve formě her spouštějí v mozku produkci speciálních látek – opioidů.  Nejznámější je oxytocin neboli hormon štěstí, který dává dítěti pocit komfortu a spokojenosti. Laskavé a příjemné prostředí má vliv na vývoj optimálního dopaminového systému, který stimuluje naši zvědavost a kreativitu.

Stává se, že rodiče dělávají chyby – často z nevědomosti nebo třeba strachu, že se dítě při hře zraní. Když je dítě rodiči přehnaně chráněno, nemá dostatek podnětů, není pak optimálně aktivní a nezískává dostatek nových zkušeností, které jsou pro jeho duševní vývoj naprosto nezbytné. Nechte dítě hrát si v bahně, písku nebo vodě. Přidejte se a ušpiňte se také! Rodiče mají největší roli a odpovědnost při rozvoji schopností svého dítěte. Tráví s dítětem nejvíce času a jsou s dítětem nejvíc spojeni. Čím více motorických podnětů děti od svých rodičů dostanou, tím hustší budou neuronové sítě v jejich mozku.

Nečinnost vede k řidším spojením mezi neurony a ve struktuře mozku se pak tvoří mezery. V jednotlivých jeho oblastech existují specializovaná centra pro určité funkce (řeč, jemná motorika a grafomotorika, rovnováha, senzomotorika). V závislosti na tom, ve které oblasti mozku se mezery vyskytují, mohou během školního věku dítěte nastat poruchy učení, dyslexie, poruchy řeči, potíže se čtením, nedostatek koncentrace či motorická nedostatečnost.

Podle některých výzkumů má až 50 % dětí problémy s jemnou motorikou (grafomotorikou). Ukazateli vývoje této schopnosti jsou psaní, kreslení a ruční práce. Proto se dětem snažíme vytvořit prostředí s co největším množstvím informací. Je v současné době takovým prostředím škola, ve které děti tráví více než třetinu svého aktivního času? „Nemám rád školu, doslova ji nenávidím!“ To je častá odpověď dětí a dospívajících. Již slavný humanista, pedagog a filozof Jan Amos Komenský napsal: „Škola musí být hra“. Jak je tomu ale doopravdy? Děti ve školním prostředí často zažívají akutní stres. Musí si zapamatovat spoustu informací, umět je formulovat, jsou z nich zkoušeny. Jedná se o reprodukční způsob učení, který je v ostrém kontrastu s funkčními úkony mozku. Naše mozky fungují na principu asociací, srovnávání a obrazové paměti. Školy se tomu začaly přizpůsobovat teprve nedávno, pomocí takzvaných interaktivních lekcí. Asociativní učení poskytuje funkční znalosti, respektive funkční gramotnost, která je důležitá pro efektivní porozumění textům, pro využití získaných informací v každodenním životě a pro rozpoznávání základních pravidel, vedoucímu ke smysluplným úsudkům.

Podle výsledků mezinárodních testů funkční gramotnosti PISA jsou slovinští studenti v porovnání se světem ve druhé polovině žebříčku úspěšnosti, což nás může velmi znepokojovat. Žáci z Finska, Švédska, Japonska, Tchaj-wanu, Jižní Koreje, Číny a některých dalších asijských zemí jsou naopak ve funkční gramotnosti velmi úspěšní. Jde o země, v nichž jsou školní výukové strategie založeny na propojení různých obsahů, podpoře kreativního, asociativního a problémového vyučování a podpoře vlastního názoru. Efektivní rozvoj mozkového potenciálu národa rozhoduje o jeho budoucí perspektivě (Dryden, 2001). Pouze asociativní učení vytváří nová mozková spojení, a tím i kreativní a úspěšné jedince.

Co nám přináší moderní život? Děti tráví stále více času před televizory, počítači, tablety a jinými elektronickými a komunikačními zařízeními. Jejich komunikační svět není reálný, ale je umělý, virtuální. A lze už sledovat i důsledky: Německý výzkumník Manfred Spitzer ve své knize hovoří o takzvané „digitální demenci“ mladých lidí, která je výsledkem moderních vizuálních a komunikačních technologií. Když se dítě dívá na obrazovku, vnímá obraz jednorozměrně, ploše, čímž neaktivuje dynamickou akomodaci, tedy ostření. To zároveň znamená, že nerozvíjí rovnováhu, oči nesledují pohybující se objekty, dítě nesleduje předmět, který se k němu přibližuje nebo se od něj vzdaluje. Způsobuje to, že oko neposílá skutečné obrazy vnějšího světa do vizuálního centra umístěného v zadní části mozku. Nepřizpůsobivé vidění může také způsobit problémy se čtením a psaním a následně také s komunikací a řečí.

Chůze, běh, skákání, lezení, točení, kopání s míčem, jízda na kole a další dynamická cvičení udržují mozek aktivní tím, že potřebuje neustále udržovat rovnováhu. V přirozeném prostředí děti nechodí, běhají a nepohybují se dostatečně. Dnes už téměř žádné děti nechodí naboso, ačkoli bosá chůze a běh bez bot po trávě nebo písku nejúčinněji vytvářejí správnou klenbu nohy. Dítě ve věku pěti let může ujít čtyři a více kilometrů denně. Podle některých údajů má dnes až 70 % dětí plochou nohu nebo predispozici k ploché noze. Před padesáti lety mělo ploché nohy pouze 15 % dětí (Rajović, 2016). To je prokazatelně způsobeno nedostatkem nejpřirozenějších způsobů pohybu, jako je chůze a běh, a také nepřizpůsobivostí obuvi.

Závěr

Rozvoj mentálního a motorického potenciálu dětí je dynamický proces, ovlivněný mnoha faktory, mezi nimiž hraje rozhodující roli rodina, předškolní instituce, škola a stimulující sociální prostředí. Technologický pokrok a vývoj moderních věd nám umožňují lépe porozumět duševnímu a psychofyzickému vývoji dětí. Rané dětství je jedním z nejdůležitějších období vývoje dítěte. V předškolním období se rozvíjí až 70 % mozkových spojení, která tvoří základ a rámec pro schopnosti a vlastnosti dětí v pozdějším věku. Fyzicky stimulující a rozmanité prostředí má nepochybně významný dopad na intelektuální funkce dětí.

Autor: prof. dr. Milan Čoh, profesor a vědec na Fakultě sportu v Lublani a vedoucí Laboratoře pro pohybový dohled

 

 

CONTACT US

We're not around right now. But you can send us an email and we'll get back to you, asap.

Sending

Log in with your credentials

Forgot your details?